JAK SE V RUDNÍKU VAŘILO PIVO?

Historie výroby piva v rudnickém pivovaru se datuje již do roku 1560. Původně se vařilo v menším, renesančním objektu bývalé tvrze. V 19. století došlo k rozšíření výroby. Původní provoz byl včleněn do většího objektu a celý proces se rozložil na větší ploše.

Výroba se dělí na tři základní provozy: sladovnu, varnu a chladničku.

Původní pivovar v objektu bývalé tvrze.

Na začátku procesu bylo na ječnou půdu sladovny dovezeno zrno (1). To se následně nechalo máčet vodou v náduvníku (2) a poté bylo rozloženo po podlaze humna (klenutý prostor bez přístupu světla a tepla). Zrno tady leželo několik dní a začalo klíčit (3). Po částečném naklíčení bylo přesunuto na hvozd, kde býval započat proces sušení/hvozdění. V zrně postupně probíhaly biologické reakce (do 30°C), následně enzymatické (do 60°C) a nakonec pouze chemické (nad 60°C). Teplotní fáze probíhaly na dvou lískách (dvou podlažích hvozdu) (4). Výsledným produktem byl slad, který se následně nechal ještě několik týdnů vyležet na sladových půdách (5). Dnešní pivovary ho většinou nevyrábějí, ale nechávají si ho dovážet.

Odležený slad se přesouval do šrotovny, kde byl rozšrotován (6) a následně přesunut na varnu, kde se míchal s vodou a nakonec se produkt uvařil s chmelem (7), čímž vznikla „mladina“. Mladina dále pokračovala do objektu chladného hospodářství. Zde se nejdříve v chladícím štoku (8) schladila na teplotu cca 60 °C, následně dochladila na sprchových chladičích na zákvasnou teplotu (9) a posléze samospádem byla stočena na spilku (do otevřených kvasných kádí v chlazeném prostoru), kde probíhalo hlavní kvašení (10). Proces trval několik dní. Vykvašené pivo pak teklo samospádem níže do ležáckých sklepů (11). Zde pivo v klidu zrálo za velmi nízkých teplot a připravovalo se na distribuci do hostinců a k žíznivým zákazníkům.

Provoz areálu chladného hospodářství závisel na dostatku ledu. Led byla v zimě těžená komodita, která se uschovávala v pivovaru v lednici, kde vydržela a mohla být využita na chlazení až po dva roky. Tomu dopomáhalo umístění budovy ve svahu (lednice je tedy z větší části pod terénem). Venkovní fasády byly navíc na našem objektu chladného hospodářství tepelně izolovány korkem. V době vzniku to byla úplně nová technologie a lze předpokládat, že jeho osazení na fasádu bylo jedno z prvních na českém území. O kvalitě a odolnosti materiálu svědčí fakt, že se dodnes na fasádě částečně zachoval.

Provozy současných pivovarů vyžadují díky novým technologiím mnohem méně prostoru. Celý úsek chladného hospodářství s lednicí nahradí malý chladící stroj s průtokovými deskovými chladiči a slad nám vyrobí podle našich požadavků externě. Proto je teď naším úkolem uvařit vám dobré pivo a do zbývajícího prostoru pivovaru umístit provozy a funkce, které jsou potřeba pro region, kde něco zažijete, zavzpomínáte si nebo se něčemu naučíte.

HISTORIE PIVOVARU A PIVOVARNICTVÍ V RUDNÍKU

První zmínka o pivovaru v Heřmanových Sejfech je z roku 1560, kdy město Hostinné dostalo jako vyrovnání za obnovený pivovar v Chotěvicích krčmu v Arnultovicích, Heřmanových Sejfech a na Bolkově.             
 

V Heřmanových Sejfech se pivo vařilo od druhé poloviny 17. století. Vařilo se z pšeničného sladu v pivovaru vystavěném Janem Kryštofem z Valdštejna poblíž zámku. Zámek za života Jana Kryštofa začíná chátrat a v 18. století slouží jako sklad obilí a na konci století se ocitá v rozvalinách. Následný majitel pivovaru byl Johann František Theer a ten nechal přestavět pivovar na bělidlo lnu. K pivovarnictví se vrátil až jeho syn a ten roku 1816 zřizuje na místě zámeckých rozvalin pivovar a palírnu. Ta byla později propachtována židovské rodině Volfa Müllera. Pivovar zásoboval pivem okolní hostince až do roku 1874. Díky zadluženosti tehdejšího majitele výroba piva 3 léta stála a znovu se začíná pivo vařit až roku 1877. Nejvýznamnějším bodem pivovaru v Heřmanových Sejfech je rok 1880, kdy pivovar získává firma J. A. Kluge. Díky těmto majitelům začal pivovar významně ekonomicky růst. Ve stejném roku 1880 byla firmě Kluge povolena přístavba hvozdu na čtvercovém půdorysu, rozšíření spilky o oddělenou část varny uvnitř objektu a rozšíření humna, zrušený starý hvozd a přemístěný náduvník. O rok později by postaven americký sklep na led. V roce 1895 byl pivovar vybaven moderními parními stroji, byla instalována turbína, výkonný generátor a do všech místností bylo zavedeno elektrické osvětlení. V roce 1910 byl pivovar napojen na nový vodovod s horskou vodou, což znamenalo zvýšení kvality piva.  V roce 1924 se dřevěné kádě vyměňují za železobetonové kvasné nádrže o celkovém obsahu 1792 hektolitrů. Obměnila se i chladírna a pro dopravu se krom pivovarských koní začal používat už i automobil. Pivovar měl v té době padesát zaměstnanců včetně úředníků, kteří bydleli v pivovarských domech podél silnice na Vrchlabí. 
 

V moderně zařízené stáčírně – lahvovně se stáčelo pivo světlé desetistupňové výčepní, světlý dvanáctistupňový ležák a speciální černé čtrnáctistupňové. Během asi 30 let kdy pivovar vlastní rodina Kluge se množství vařeného piva zvedlo z 3 600 hektolitrů na 14 500 hektolitrů piva za rok. Ve válečných letech 1916–18 výroba klesá k 3 000 hl, ale v roce 1926 už produkce dosahuje rekordních 21 726 hl. Nárůst byl umožněn i propachtováním pivovaru v Maršově a zrušením pivovaru v Hostinném. Kvalitou piva byl znám v horách a v podhůří, pro sejfské pivo si jezdily pivovarské povozy až z Prahy a dokonce i z „hlavního města“ piva – západočeské Plzně. Žádali si ho i „fajnšmekři“ v dalekém Bavorsku.
 

Provoz pivovaru byl ukončen v roce 1953. Po 2. světové válce pracovalo ještě v pivovaru jedenáct mužů a jedna žena, manželka posledního pivovarského sládka. Rodina Klugeho byla násilně vystěhována. 
 

Další majitelé sice objekt různě využívali, avšak na kráse mu určitě nepřidali, spíše naopak. Se vznikem JZD a později státního statku jsou prostory využívány jako sklady obilí, kanceláře, garáže a opravárenské dílny. Jejich kvasných nádrží využívají pro skladování moštů a vín Vinařské závody Žamberk. Drůbežářské závody si tu zřídily sklad vajíček.
 

A historie od roku 1989? Tedy historie nejnovější? V roce 1990 přišlo několik nadšenců z řad pražských rekreantů vlastnících chalupy na Bolkově s návrhem obnovit pivovar a tím zachránit dominantu obce. Vznikla tak akciová společnost pivovarnická. Akcionáři se mohli stát jednotlivý občané obce a také obec. Budovy pivovaru byly bezplatně převedeny z majetku Státního statku Lánov – farmy Rudník na obec a ta je jako akcionář vložila do zamýšleného projektu. Cena objektu v té době byla 3 300 000 korun. Obec měla jistě velké plány na záchranu unikátní budovy v podobě změny využití na kulturní centrum.. V prostorách pivovaru měl být minipivovar, fit centrum, supermarket, restaurace, společenský sál a moderní ubytování pro rekreanty. Poté co si akciová společnost nechala vypracovat posudek na podnikatelský záměr jim rakouská konzultační firma řekla, že takové plány jsou nereálné. Díky tomuto posudku se vytratilo nadšení akcionářů a stavět se ani nezačalo. V lednu 1992 byl celý areál pivovaru zapsán jako Kulturní památka a stále chátral. 
 

Roku 2005 koupil objekt pivovaru zahraniční investor, který se stará o jeho současný stav, nechává pravidelně odstraňovat náletovou zeleň, vyčistil celý pozemek od suti a snaží se, aby pivovar více nechátral. Část objektu na východní straně pozemku nechal zrekonstruovat pro kancelářské účely. 

PIVOVARUDNÍK

Kristýna Šilhánová

financial manager

Tadeáš Vávra

maintenance manager

2020 © ilex design