OBEC RUDNÍK

OBEC RUDNÍK

Vznik obce Rudník (německy Hermannseifen) souvisí s kolonizací Krkonoš ve 13. století. Vesnici pravděpodobně založili přistěhovalci, kteří dolovali rudy stříbra, zlata, železa a mědi na úpatí Černé hory. Nejstarší zmínka o obci je z roku 1241, první písemná zmínka o farním kostele sv. Václava v Rudníku je z roku 1354. Do roku 1952 se Rudník nazýval Heřmanovy Sejfy.

 

PIVOVARUDNÍK

Dnes zde žije přibližně 2 200 obyvatel. Obec se nachází na křižovatce mezi městy Vrchlabí, Trutnov a Hostinné v okrese Trutnov, kraj Královéhradecký. K Rudníku patří několik původně samostatných vsí: Arnultovice, Bolkov a Javorník. Dále se Rudník skládá z několika osad a čtvrtí: Hladíkova Výšina, Janovice, Lázně Fořt, Leopold (místně zvaný Leopoldov) a Terezín (dříve Theresienthal). Obcí prochází silnice I/14 a II/325. Protéká tudy Čistá a kromě mnoha jiných např. Luční potok.


Protože se Rudník rozprostírá pod svahy Krkonoš, podpořila obec výstavbu lyžařských tratí ve svém okolí. Lyžařský oddíl zde udržuje 51 km běžeckých tratí v obcích Rudník, Bolkov, Janovice, Fořt, Javorník, Čistá, Černý Důl a Janské Lázně. Dále v obci fungují dobrovolní hasiči, několik mysliveckých sdružení, fotbal všech věkových kategorií, základní i mateřská škola a několik továren a provozoven. 

 

HISTORIE PIVOVARU A PIVOVARNICTVÍ V RUDNÍKU

První zmínka o pivovaru v Heřmanových Sejfech je z roku 1560, kdy město Hostinné dostalo jako vyrovnání za obnovený pivovar v Chotěvicích krčmu v Arnultovicích, Heřmanových Sejfech a na Bolkově.             
 

V Heřmanových Sejfech se pivo vařilo od druhé poloviny 17. století. Vařilo se z pšeničného sladu v pivovaru vystavěném Janem Kryštofem z Valdštejna poblíž zámku. Zámek za života Jana Kryštofa začíná chátrat a v 18. století slouží jako sklad obilí a na konci století se ocitá v rozvalinách. Následný majitel pivovaru byl Johann František Theer a ten nechal přestavět pivovar na bělidlo lnu. K pivovarnictví se vrátil až jeho syn a ten roku 1816 zřizuje na místě zámeckých rozvalin pivovar a palírnu. Ta byla později propachtována židovské rodině Volfa Müllera. Pivovar zásoboval pivem okolní hostince až do roku 1874. Díky zadluženosti tehdejšího majitele výroba piva 3 léta stála a znovu se začíná pivo vařit až roku 1877. Nejvýznamnějším bodem pivovaru v Heřmanových Sejfech je rok 1880, kdy pivovar získává firma J. A. Kluge. Díky těmto majitelům začal pivovar významně ekonomicky růst. Ve stejném roku 1880 byla firmě Kluge povolena přístavba hvozdu na čtvercovém půdorysu, rozšíření spilky o oddělenou část varny uvnitř objektu a rozšíření humna, zrušený starý hvozd a přemístěný náduvník. O rok později by postaven americký sklep na led. V roce 1895 byl pivovar vybaven moderními parními stroji, byla instalována turbína, výkonný generátor a do všech místností bylo zavedeno elektrické osvětlení. V roce 1910 byl pivovar napojen na nový vodovod s horskou vodou, což znamenalo zvýšení kvality piva.  V roce 1924 se dřevěné kádě vyměňují za železobetonové kvasné nádrže o celkovém obsahu 1792 hektolitrů. Obměnila se i chladírna a pro dopravu se krom pivovarských koní začal používat už i automobil. Pivovar měl v té době padesát zaměstnanců včetně úředníků, kteří bydleli v pivovarských domech podél silnice na Vrchlabí. 
 

V moderně zařízené stáčírně – lahvovně se stáčelo pivo světlé desetistupňové výčepní, světlý dvanáctistupňový ležák a speciální černé čtrnáctistupňové. Během asi 30 let kdy pivovar vlastní rodina Kluge se množství vařeného piva zvedlo z 3 600 hektolitrů na 14 500 hektolitrů piva za rok. Ve válečných letech 1916–18 výroba klesá k 3 000 hl, ale v roce 1926 už produkce dosahuje rekordních 21 726 hl. Nárůst byl umožněn i propachtováním pivovaru v Maršově a zrušením pivovaru v Hostinném. Kvalitou piva byl znám v horách a v podhůří, pro sejfské pivo si jezdily pivovarské povozy až z Prahy a dokonce i z „hlavního města“ piva – západočeské Plzně. Žádali si ho i „fajnšmekři“ v dalekém Bavorsku.
 

Provoz pivovaru byl ukončen v roce 1953. Po 2. světové válce pracovalo ještě v pivovaru jedenáct mužů a jedna žena, manželka posledního pivovarského sládka. Rodina Klugeho byla násilně vystěhována. 
 

Další majitelé sice objekt různě využívali, avšak na kráse mu určitě nepřidali, spíše naopak. Se vznikem JZD a později státního statku jsou prostory využívány jako sklady obilí, kanceláře, garáže a opravárenské dílny. Jejich kvasných nádrží využívají pro skladování moštů a vín Vinařské závody Žamberk. Drůbežářské závody si tu zřídily sklad vajíček.
 

A historie od roku 1989? Tedy historie nejnovější? V roce 1990 přišlo několik nadšenců z řad pražských rekreantů vlastnících chalupy na Bolkově s návrhem obnovit pivovar a tím zachránit dominantu obce. Vznikla tak akciová společnost pivovarnická. Akcionáři se mohli stát jednotlivý občané obce a také obec. Budovy pivovaru byly bezplatně převedeny z majetku Státního statku Lánov – farmy Rudník na obec a ta je jako akcionář vložila do zamýšleného projektu. Cena objektu v té době byla 3 300 000 korun. Obec měla jistě velké plány na záchranu unikátní budovy v podobě změny využití na kulturní centrum.. V prostorách pivovaru měl být minipivovar, fit centrum, supermarket, restaurace, společenský sál a moderní ubytování pro rekreanty. Poté co si akciová společnost nechala vypracovat posudek na podnikatelský záměr jim rakouská konzultační firma řekla, že takové plány jsou nereálné. Díky tomuto posudku se vytratilo nadšení akcionářů a stavět se ani nezačalo. V lednu 1992 byl celý areál pivovaru zapsán jako Kulturní památka a stále chátral. 
 

Roku 2005 koupil objekt pivovaru zahraniční investor, který se stará o jeho současný stav, nechává pravidelně odstraňovat náletovou zeleň, vyčistil celý pozemek od suti a snaží se, aby pivovar více nechátral. Část objektu na východní straně pozemku nechal zrekonstruovat pro kancelářské účely. 

SHRNUTÍ STAVEBNĚ-TECHNICKÉHO PRŮZKUMU OBJEKTU

Do rukou se nám dostal stavebně-historický průzkum z roku 1995 a stavebně-technický průzkum z roku 1994, díky kterým jsme porozuměli stavu konstrukcí a provozu pivovaru. Zhoršení stavu v současné době je prokazatelné, ale není tak extrémní jak by se mohlo zdát. 

PODÍVEJTE SE PODROBNĚJI NA JEDNOTLIVÉ ČÁSTI AREÁLU:

Vodorovné konstrukce jsou ve většině půdorysů tvořeny dřevěnými trámovými stropy. Pouze nad 1. nadzemním podlažím jsou klenby do zdiva, které jsou historicky cenné, či klenby do traverz. V celém objektu byly kontrolovány trámy na přítomnost dřevokazných hub a z průzkumu jasně vyplynulo, že více než 30% bylo napadeno nejnebezpečnější dřevokaznou houbou dřevomorkou domácí v aktivním stavu.  Část trámů v historické části byla dokonce v minulosti vyříznutá a tak způsobila zřícení části krovu ve vstupní části historického objektu. Ložiska dřevomorky v nejstarší části objektu jsou rozsáhlá a plošně je zachvácen celý půdorys historické části objektu. Úspěšná sanace je z hlediska rozšíření aktivní houby prakticky vyloučena. Konstrukce krovu jsou stejně jako vodorovné konstrukce ve špatném stavu, v historické části objektu bylo shledáno počínající napadení dřevomorkou domácí v místech zatékání. V dalších částech krovu objektu jsou stopy po zatékání pouze lokální, i zde je prokázána dřevomorka, nicméně sanace krovu by měla být možná. Je nutné co nejdříve zabránit pronikání vlhkosti do objektu, aby došlo ke snížení vlhkosti dřeva. Prokázaný aktivní výskyt dřevomorky domácí je velmi závažným zjištěním.  V případě, že dřevěné části, kde je to ještě možné, budou sanovány, je nutné co nejdříve odstranit veškeré napadané dřevo z objektu. Historické klenby v západní části objektu jsou z hlediska únosnosti vyhovující a jejich stav je uspokojivý. Klenby v sousední části objektu do traverz jsou silně porušeny vlhkostí a mrazem. 
 

Objekt je umístěn na hraně svahu a nemá vodorovné ani svislé hydroizolace. Části, které měly zůstat suché, byly od svahu odděleny vzduchovou mezerou.  Voda stékající po skalním podloží a vytékající ze svahu i voda povrchová byla původně řádně odvedena. Sklepní prostory měly odvětrání. Tyto úpravy byly v minulosti zcela znehodnoceny nevhodnými stavebními zásahy a totálním zanedbáním údržby. Prostory ke svahu byly zabetonovány, zasypány sutí, listím a částmi rozpadajícího se zdiva.  Původní kanalizace je nefunkční a voda ze svahu nad objektem i z poloviny střešní plochy se volně vsakuje do zdiva objektu. Zdivo je na řadě míst zcela nasycené vodou, dochází k louhování vápenného pojiva, k degradaci malty a působením mrazu i porušení cihel. V rámci rekonstrukce bude nutné obnovit systém odvodnění a oddělení budovy v celé délce od svahu a zajisti příčné provětrávání sklepních prostor. Je nutné nechat zdivo pořádně vyschnout. 
 

Z průzkumu také vyplynulo, jak velké je poškození komína a možnost jeho dalšího využití. Vychýlení komína v horních partiích je zapříčiněno kombinací tepelných a povětrnostních účinků.  Komín je postaven z velmi kvalitních cihel a jeho sanace bude možná. Zdivo je mírně narušeno jednak v místě přechodu čtvercového průřezu v kruhový, jedna je horní část komínového tělesa vychýlena ze svislice. Komínové zdivo by mělo stačit vyspárovat, odbourat a znovu postavit nejvyšší vychýlenou část a cca 20 vrstev cihel pod ní. 

 
 

JAK SE V RUDNÍKU VAŘILO PIVO?

Do rukou se nám dostal stavebně-historický průzkum z roku 1995 a stavebně-technický průzkum z roku 1994, díky kterým jsme porozuměli stavu konstrukcí a provozu pivovaru. Zhoršení stavu v současné době je prokazatelné, ale není tak extrémní jak by se mohlo zdát. 

 

SLADOVNA

HVOZD

VARNA

CHLADÍRNA

PIVOVARUDNÍK

Kristýna Šilhánová

financial manager

Petra Zimmermannová

account manager

2020 © ilex design